Hvězdy nám nepřály - recenze

Autor: John Green
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání v ČR: 2013 (teprve vyjde!!)
Rok vydání v originále: 2012
Anotace: Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství IKAR - http://ikar-knihy.cz/

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Hvězdy nám přály je kniha, která mi toho strašně moc dala. Tolik emocí jsem při čtení už dlouho nezažívala. Člověk si uvědomí, jak moc je život cenný, jak by si ho měl vážit a taky to, jak je vlastně život nefér. Proč je někdo nemocný a někdo zdravý? Proč?? Važme si toho, že jsme zdraví a hlavně si važme života. Ať každej den stojí za to.

ŽÁDNÉ ZKUSIT NEPLATÍ, PROTOŽE PLATÍ JEN UDĚLAT TO.

Recenze se mi bude psát nejspíš trošku obtížně, protože tato kniha je.. silná. A vyjádřit své myšlenky a pocity není vůbec jednoduché. Zvlášť, když člověk nesmí spoilerovat. To je oříšek. Do tohoto příběhu jsem se zamilovala. Kniha je napsána velmi dobře, poutavě a já jsem se do ni okamžitě začetla. John Green umí zaujmout a jeho styl psaní mi naprosto vyhovoval. S hrdiny jsem prožívala všechny jejich radosti, starosti a smutky a mám pocit, že mi přirostli k srdci. Vím to. A zůstanou tam. Navždy.

Knížka nám ukázuje, jak je láska silná. Nejenom mezi dvěma lidmi, ale i v rodině a mezi přáteli. Podpora, motivace,důvěra, boj. Vstávat každý den s tím, že jste nemocní, ale že s tím budete bojovat. Nevědět, zda toto není Váš poslední den. Na druhou stranu ale vědět, že je tu někdo, kdo Vám fandí, kdo chce, abyste tento boj vyhráli. Vědět, že v tom nejste sami. Člověk musí být silný na to, aby to zvládl.

BYLA BY PRO MĚ ČEST NECHAT SI OD TEBE ZLOMIT SRDCE.

Hazel je 16 let a má rakovinu. Jednoho dne se seznámí s o rok starším mladíkem jménem Augustus, který boj s rakovinou vyhrál, ale místo nohy má protézu. Navzájem se do sebe zamilují a začíná velká love story. Augustus Hazel ukazuje, jak je svět skvělý a jak se člověk může radovat z každé maličkosti. Jejich láska je krásná a úžasná. Oba dva byli skvělí a já jim strašně moc fandila. Zavírala jsem oči nad tím, co by se mohlo stát a stále doufala ve šťastný konec. Na obou byla úžasná jedna společná vlastnost a to sice statečnost. A taky touha žít. Oba dva si zažili peklo a i tak spolu dokázali být šťastní. Nepřipouštěli si to, že jsou trošku jiní, nemocní. Věděli, že kdyby byli zdraví,vzali by se, měli děti.. a věděli, že toto se nejspíš nikdy nestane, protože jim do cesty vstoupila zákeřná rakovina.. Ale i přesto se milovali a jejich láska byla upřímná a já si troufám říct, že i pravá. Byli si souzeni.

MILUJI TĚ, V PŘÍTOMNÉM ČASE.

Jak jsem psala výše - obě postavy jsem si velmi oblíbila. Augustus mi připomínal Jacka Dawsona (já to sem prostě musela napsat, byli si tak podobní! Ten jejich pohled na život, něco úžasného!) a Hazel byla také skvělá. Velmi jsem si oblíbila i rodiče obou postav. Místy jsem si říkala, jestli je rakovina horší pro Hazel a Augusta a nebo pro jejich rodiče. Představte si sami sebe na místě rodičů, kteří mají dítě, které trpí rakovinu. Dívat se na tu bolest a na to, jak mladý člověk trpí smrtelnou nemocí. Nejhorší je ta bezmoc. Nemůžete jim pomoct. Nemůžete jim dát svůj život, i kdybyste stokrát chtěli. Strašná představa.

Okay. Okay.

Miluju to, jak Augustus kouřil

Toto je kniha, na kterou zkrátka nezapomenete. Ať už chcete nebo ne. Příběh je ze života, mohl by se stát komukoli - mně i Vám a to je to nejhorší. Nemoc si nevybírá a může zaútočit kdykoli. Teď, za rok, za dvacet let.. Asi je to osud. Každopádně pokud už někoho nemoc zasáhne, tak to není peklo jenom pro toho dotyčného. Možná ještě horší je to pro jeho nejbližší - rodina, kamarádi..

STRČÍ SI ZABIJÁKA DO PUSY, ALE NEDOVOLÍ MU ZABÍJET.

Původně jsem si myslela, jak bude lehké napsat recenzi. Knížka se mi přece tolik líbila! Prožívala jsem u ní tolik emocí, stále o ní chci s někým mluvit. Ale když přišel čas na to napsat recenzi, tak mám pocit, že zdaleka nemůžu popsat, jak moc úžasná knížka ve skutečnosti je. Přišla jsem na to, že ten příběh se popsat slovy nedá. Je to něco úžasného, smutné, reálného. Moc mě to poznamenalo. Díky této knížce jsem se začala dívat na svět zase trošku jinak.

MILUJU TĚ A NEHODLÁM SI ODPÍRAT PROSTÉ POTĚŠENÍ ŘÍKAT PRAVDU.

Autor knihy - John Green

John Green se narodil v roce 1977 a knihou dokázal, že je skvělý spisovatel, který umí postavy popsat natolik dobře a věrohodně, že máte pocit, jakoby skutečně existovaly. Hned na začátku knihy uvádí, že celý příběh je fikce a že se čtenáři nemají pokoušet uhodnout to, kde našel inspiraci a jestli použil i nějaké své osobní zkušenosti. Možná si také všimnete, že kniha je věnovaná Esther Earlové. Mně to nedalo a na internetu jsem (trošku, hodně) hledala. Esther mu prý byla velkou inspirací,protože sama trpěla rakovinou. Na vydání knihy se velmi těšila, ale bohužel se jí už nedožila.

Knížka dávám zasloužených 5 hvězdiček. A i tak mám pocit, že je to málo. Na tuto knihu nejspíš nikdy nezapomenu..

A na závěr ještě úžasné video, které nejspíš ocení především ti, co už knížku četli :)

A na závěr Vám už jenom napíšu jednu příhodu, co se mi u čtení stala. Knihu jsem totiž dočetla ve škole, v matematice. Což je předmět, ve kterém bych měla dávat pozor, ale nemohla jsem si pomoci. Ta knížka nešla odložit. V momentě, co jsem ji dočetla, jsem se potřebovala uklidnit. Naráz jsem vypila 1,5 litru vody a účinek žádný. Nepomohlo to. Tak jsem šla na záchod a tam si stále dokola opakovala, že NESMÍM brečet. Šlo to těžko. Knížku nečtěte ve škole, je to ještě víc o nervy :D