Žena v černém - recenze

Autorka: Susan Hill
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání v ČR: 2012
Rok vydání v originále: 1992
Anotace: Věříte na duchy??? Mrazivý příběh ze staré Anglie…Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají. Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit. Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes?To nejlepší, co bychom mohli očekávat do viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky.Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe – jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte?

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Už je to rok, co mě tato kniha v knihkupectví zaujala. Mohla za to nejspíš (filmová) obálka a hlavně nápis Věříte na duchy? Mamku zaujala také a tak jsme ji společně koupily. Rozhodně toho nelituju. Je to knížka zvláštní, ale originální a rozhodně má něco do sebe.

Hlavní hrdina je mladý právník Arthur, který odjíždí na pohřeb staré dámy, která žila v honosném a nyní již opuštěném domě. Arthur - ačkoli tomu ze začátku sám nechce věřit - poznává, že není všechno v pořádku. Začne se mu zjevovat "žena v černém" - tedy postava oblečená v černých šatech a Arthur časem zjišťuje, že žena není z našeho světa. Proč ji však tedy vidí on?!? Začínají se dít divné věci. Arthur je sám v opuštěném domě a poznává, že vlastně úplně sám není...

A ZA MNOU POSTÁVALA TA ŽENA, I KDYŽ JSEM JI NEVIDĚL, JEN CÍTIL JEJÍ TEMNOU PŘÍTOMNOST.

Tato kniha má zajímavou zápletku, skvělou pointu a vypráví opravdu strašidelný příběh. Jen je škoda jak. Ten styl, sloh, celkově vyprávění.. Susan Hill se nezapře. Má osobitý styl vyprávění, který mně osobně přijde trošku jako povinná četba a to je možná  minus celé knihy. Kniha má necelých 150 stránek a nejspíš z tohoto důvodu na mě působila spíš jako povídka. Klidně bych snesla, kdyby byl příběh trošku víc rozvedený a celkově více propracovaný. Atmosféra je tu ale skvěle popsaná, sugestivní.. Susan se podařilo napsat celý příběh tak, že mu zkrátka uvěříte. Opuštěný dům, strašidelné zvuky, tajemné postavy.. vše skvěle popsáno a myslím, že se čtenář dokáže u čtení i pěkně bát..

Na druhou stranu já se možná místy i trošičku nudila. To ale bylo z toho důvodu, který jsem již psala - styl psaní a délka knihy. Příběh mě ale zaujal. Vypráví ho sám Arthur, což pro mě bylo zase něco jiného a dívat se na celou situaci jeho očima bylo..  rozhodně ne špatné. Po přečtení jsem se začala těšit na film, ve kterém si hlavní roli zahrál Daniel Radcliffe. To je sice fajn, ale na mě měl daleko větší vliv fakt, že film režíroval můj milovaný James Watkins, který natočil Eden lake (Jezero smrti), což je film, který mě naprosto vyděsil a dostal. Škoda, že Žena v černém se mu už tak nepovedla. Na film chystám recenzi (objeví se na mém hororovém blogu) každopádně ve zkratce: Nebylo to špatné, atmosféra tu také byla moc pěkně natočena. Sugestivně a mysteriózně. Co mi vadilo bylo to, že se film docela dost lišil od knihy. Nějaké scény tam vůbec nebyly, nějaké (a že jich bylo fakt hodně!) byly vymyšleny. Nejvíc mě naštval samotný závěr. V knize byl geniální, ve filmu naprosto blbý. To mi vadilo a vadí. Knížka se mi líbila víc.

ZNOVU JSEM UŽ TO TICHO ČI PRÁZDNOTU NERUŠIL A NEHLUČNĚ JSEM ODEŠEL DO SVÉ LOŽNICE V PŘEDNÍ ČÁSTI DOMU.

Závěr - ano.. ten konec! Ten se mi líbil ze všeho nejvíc. Celková pointa byla skvělá a z konce mi běhal mráz po zádech. Knížce dávám 3 hvězdičky. Napsala jsem to, co se mi líbilo, ale nějaké to minus se přece jenom také našlo. Pokud máte rádi strašidelní příběhy, knížku si zkuste přečíst, ale připravte se na trošičku zvláštní styl psaní autorky. Susan Hill se narodila v roce 1942 ve Velké Británii. Zajímá se o divadlo a založila si vlastní nakladatelství s názvem Lorn Barn Books. Žije ve venkovském sídle spolu s manželem a dvěma dcerami. Žena v černém byla pro svůj úspěch zfilmovaná, ale setkáme se s ní i v divadlech.
Od Susan Hill jsem četla i Malou ručku a s klidem mohu říci, že Žena v černém se mi líbila o hodně víc :)

PŘIJÍŽDĚL PONÍK S BRYČKOU.

Duchařské příběhy já můžu. Žena v černém nebyla ani nejlepší, ani nejhorší.. Jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.